Určité a neurčité členy

Co jsou určité a neurčité členy v italštině?

Členy (italsky articoli) jsou krátká slova před podstatným jménem, která ukazují, zda mluvíme o něčem konkrétním/známém, nebo o něčem obecnějším/neurčitém. Čeština články nemá, angličtina je rozlišuje jako "the" (definite) a "a/an" (indefinite). V italštině existuje více tvarů podle rodu (masculine/feminine), čísla (singular/plural) a fonetických pravidel.

Co vyjadřují určitý a neurčitý člen?

- Určitý člen (ital.: il, lo, la, l', i, gli, le) označuje něco konkrétního nebo známého posluchači. Příklad: Il libro è sul tavolo. – Ta kniha je na stole. (myslíme konkrétní knihu).

- Neurčitý člen (ital.: un, uno, una, un') označuje nějaký předmět, který není konkrétně identifikovaný. Příklad: Ho comprato un libro. – Koupil jsem (nějakou) knihu.

Poznámka pro mluvčí češtiny

Protože čeština členy nemá, studenti často členy opomíjejí nebo je používají podle angličtiny. V italštině je však člen často povinný (nebo naopak vynechaný) v situacích, kde v češtině žádný ekvivalent není. Níže jsou konkrétní pravidla a mnoho příkladů.

Kdy používáme neurčitý člen (un, uno, una, un')?

Základní pravidlo

Neurčitý člen se používá u počitatelných podstatných jmen v jednotném čísle, když mluvčí představuje něco poprvé nebo když jde o obecnou, neurčitou věc.

Příklady:
- Ho visto un cane. – Viděl jsem (nějakého) psa.
- Vorrei una mela. – Chtěl bych (nějaké) jablko.
- Hai un amico italiano? – Máš nějakého italského kamaráda?

Tvary neurčitého členu (přehled)

- Mužský rod:
- un + slova začínající samohláskou nebo běžnou souhláskou: un libro, un amico.
- uno před speciálními skupinami: s + souhláska (uno studente), z (uno zio), ps (uno psicologo), gn (uno gnomo), pn, x, y (především cizí slova): uno pneumatico, uno xenofobo, uno yogurt.

Příklady:
- un libro – kniha
- un amico – kamarád
- uno studente – student (správně: uno, protože začíná s + souhláska)
- uno zio – strýc

- Ženský rod:
- una před souhláskou: una casa.
- un' před samohláskou (elize – vynechání poslední samohlásky a nahrazení apostrofem): un'amica (ne una amica).

Příklady:
- una ragazza – dívka
- un'amica – kamarádka (když jméno začíná samohláskou)

Kde se neurčitý člen nepoužívá nebo je jiná možnost

- Neurčitý člen neexistuje v množném čísle. Pro vyjádření „několik/nějaké“ se používají jiné výrazy: alcuni/alcune, qualche, dei/degli/delle (partitivní formy).
- Ho comprato alcuni libri. – Koupil jsem několik knih.
- Ho comprato qualche libro. – Koupil jsem pár/knih několik (jazykově: ‚několik knih‘).
- Ho comprato dei libri. – Koupil jsem nějaké knihy.

- U povolání a bez neurčitosti: Po slovese essere (být) se často vynechává neurčitý člen: Sono medico. – Jsem lékař (povolání); Sono un medico může znít, jako bych zdůrazňoval „jsem jeden z lékařů“.
- Sono studente. – Jsem student. (obvyklé)
- Sono uno studente. – Jsem student (méně obyčejné, může mít nuance).

Kdy používáme určitý člen (il, lo, la, l', i, gli, le)?

Hlavní použití určitého členu

- Když mluvčí i posluchač vědí, o čem je řeč: Il film è interessante. – Ten film je zajímavý.
- U obecných tvrzení o druzích (generelizace): Il cane è fedele. – Pes je věrný (Psi jsou věrní).
- Před určitými částmi těla nebo oblečením v kontextu (často s reflexivními slovesy nebo jasným vlastníkem): Mi lavo i denti. – Myju si zuby.
- Před názvy dnů pro pravidelné události: Il lunedì vado in palestra. – V pondělí chodím do posilovny (každé pondělí).
- Před jazyky, když mluvíme o jazyce jako o předmětu: L'italiano è una lingua bella. – Italština je krásný jazyk. (Pozn.: po slovese parlare se často členu vynechává: Parlo italiano.)
- S přídomky použitémi jako podstatná jména: Il rosso è brillante. – Červená (barva) je výrazná.
- Před názvy zemí a území často s určitým členem (ale pravidla se liší): l'Italia, la Francia, gli Stati Uniti.

Příklady konkrétního použití:
- Ho letto il libro che mi hai dato. – Přečetl jsem tu knihu, kterou jsi mi dal.
- La casa è grande. – Ten(daný) dům je velký.
- L'amico di Marco è simpatico. – Marcoův kamarád je sympatický.

Formy určitého členu (přehled)

- Mužský singulár:
- il před souhláskou: il ragazzo – ten chlapec
- lo před s+souhláska, z, ps, gn, x, y: lo studente, lo zio, lo psicologo, lo gnomo, lo xenofobo, lo yogurt
- l' před samohláskou: l'amico, l'albero

- Mužský plurál:
- i (plurál od il): i ragazzi
- gli (plurál od lo a od l' pro mužská slova): gli studenti, gli amici, gli zii

- Ženský singulár:
- la před souhláskou: la ragazza
- l' před samohláskou: l'amica

- Ženský plurál:
- le (plurál od la a l'): le ragazze, le amiche

Příklady transformací:
- il libro → i libri
- lo studente → gli studenti
- l'amico → gli amici
- la casa → le case
- l'idea → le idee

Speciální případy: elize, kontrakce a partitiv

Elize (elision)

Elize znamená vynechání samohlásky a nahrazení apostrofem, konkrétně:
- l' je tvar určitého členu před samohláskou (l'amico, l'acqua).
- un' je elizovaný neurčitý člen ženského rodu před samohláskou (un'amica, un'ora).

Pozor: neurčitý mužský un se NEELIZUJE a zůstává un před samohláskou: un amico (nikoli un'amico).

Kontrakce s předložkami (di, a, da, in, su ...)

Určitý člen se často spojuje s předložkami:
- di + il = del; di + lo = dello; di + l' = dell'; di + la = della; di + i = dei; di + gli = degli; di + le = delle
- a + il = al; a + lo = allo; a + l' = all'; a + la = alla; a + i = ai; a + gli = agli; a + le = alle

Příklady:
- Vorrei del pane. – Chtěl bych nějaký chléb (část množství = partitiv).
- Parlo del libro di Marco. – Mluvím o Marcoově knize.
- Vado al cinema. – Jdu do kina. (a + il = al)

Partitiv (něco z množství) a neurčitý plurál

- Partitivní formy (del, dello, della, dei, degli, delle) se používají pro vyjádření „nějakého/části z“ = some / some of.
- Vorrei del formaggio. – Chtěl bych nějaký sýr.
- Ho comprato dei libri. – Koupil jsem nějaké knihy.

- Pokud chcete říct „několik“, použijte:
- qualche + singulár (qualche libro = několik knih)
- alcuni/alcune + plurál (alcuni libri / alcune case)

Nejčastější chyby a jak se jim vyhnout (pro Čechy)

1) Nesprávné použití uno/un

Chyba: psát uno před každým slovem začínajícím na souhlásku. Správně: uno jen před s+souhláska, z, ps, gn, pn, x, y.
- Špatně: *uno amico
- Správně: un amico
- Správně: uno studente, uno zio, uno psicologo

2) Zaměnění il/lo/l' a jejich množných tvarů i/gli

Chyba: říct il studenti. Správně: gli studenti (protože studenti v jednotném má lo studente).

Příklad špatně/správně:
- *Il studenti sono arrivati. (špatně)
- Gli studenti sono arrivati. (správně)

3) Vynechání členu tam, kde je v italštině povinný

Čechům přirozené: „Koupil jsem (nějaký) chleba“ → italsky často: Ho comprato del pane (partitiv) nebo Ho comprato il pane (konkrétní). Vynechání členu může znít chybně: *Ho comprato pane.

4) Členy u členů rodiny a přivlastňovacích zájmen

Obecné pravidlo: Před přivlastňovacími zájmeny se obvykle používá určitý člen (il mio, la tua), ale u singulárních, neurčených pojmů pro členy rodiny se členu často vynechá (v běžné standardní italštině):
- Mia madre è insegnante. – Moje matka je učitelka. (bez členu se často říká)
- La mia cara madre è venuta. – Moje milá matka přišla. (člen se použije, když je jméno upraveno přídavným jménem)
- Il loro padre è medico. – Jejich otec je lékař. (loro téměř vždy s členem)

5) Jazyky: kdy s členu a kdy bez

- Po slovesu parlare, studiare, imparare se obvykle jazyk užívá bez členu: Parlo inglese. – Mluvím anglicky.
- Když mluvíme o jazyce jako o věci/předmětu nebo národním jazyce obecně, použijeme člen: L'inglese è difficile da imparare. – Angličtina je těžká se naučit.

Rychlé shrnutí (cheat‑sheet)</b]

- Neurčitý člen: un (m.), uno (m. před s+consonant, z, ps, gn, x, y), una (f. před souhláskou), un' (f. před samohláskou).
- Určitý člen (singular): il (m. před souhláskou), lo (m. před s+consonant, z, ps, gn...), l' (m./f. před samohláskou), la (f. před souhláskou).
- Určitý člen (plural): i (m. plural od il), gli (m. plural od lo a l'), le (f. plural od la a l').
- Pro ‚nějaké‘ v plurálu používejte dei/degli/delle nebo alcuni/alcune/qualche.
- Čeští mluvčí si musejí pamatovat: členu v italštině se nelze zpravidla vyhnout tím, že ho „přeložíte“ doslovně z češtiny — je třeba sledovat kontext (konkrétní vs obecné).

Glosář – stručné termíny

člen (il/lo/la...) – article; slovo před podstatným jménem, ukazuje určitost nebo neurčitost.
elize (elision) – vynechání samohlásky a nahrazení apostrofem (l'amico, un'amica).
partitiv – vyjadřuje „nějaký/část z“ (del, dei, degli, delle).
s + souhláska (s impura) – skupina písmen, před kterou se v mužském rodě používá tvar lo/uno (např. studente → lo studente / uno studente).

Závěrem: procvičujte rozpoznávání situací (konkrétní vs obecné) a tvarů podle začátečního písmena slova. Čeští uživatelé se nejčastěji potýkají s výběrem il/lo/l' a s používáním členu u rodinných slov a před jazyky – věnujte těmto oblastem pozornost a zapamatujte si pravidla pro uno/un a pro partitivní tvary.