Přítomný čas: běžná nepravidelná slovesa (être, avoir, aller, faire)

Úvod

Tento článek vysvětluje přítomný čas (le présent) u čtyř velmi častých a nepravidelných francouzských sloves: être (být), avoir (mít), aller (jít) a faire (dělat/vytvářet). Najdete zde: co sloveso znamená, jak se v přítomném čase tvoří, hlavní použití, časté chyby a početné příklady ve francouzštině s českým překladem.

Kdy a proč používáme přítomný čas ve francouzštině?

Přítomný čas (le présent) ve francouzštině používáme především pro:
- popis dějů, které se dějí právě teď: "Je lis un livre." (Čtu knihu.)
- obecné pravdy: "L'eau bout à 100°C." (Voda vře při 100 °C.)
- zvyky a opakované činnosti: "Tous les matins, je prends un café." (Každé ráno si dávám kafe.)
- některé budoucí události, zvlášť v rozvrzích nebo plánech: "Demain, je pars à 8h." (Zítra odjíždím v 8 hod.)
- tvoření blízké budoucnosti pomocí aller + infinitif (viz níže).

Poznámky pro české mluvčí:
- Na rozdíl od češtiny je ve francouzštině vždy vyjádřen podmět (je, tu, il/elle/on, nous, vous, ils/elles). Čeština často podmět vynechá ("Jdu" vs "Je vais").
- Některé francouzské fráze odpovídají češtině volněji (např. "J'ai faim" doslova "mám hlad" – stejně jako v češtině používáme "mít").

Hlavní nepravidelná slovesa: être, avoir, aller, faire

Níže najdete podrobné bloky pro každé sloveso. U každého: tvarování v přítomném čase, kdy se používá, spousta příkladů a časté chyby.

Être — co to znamená a kdy ho používáme?

Tvarování v přítomném čase
je suis — (já) jsem
tu es — (ty) jsi
il/elle/on est — (on/ona/ono) je
nous sommes — (my) jsme
vous êtes — (vy) jste / vykání jedné osobě
ils/elles sont — (oni/ony) jsou

Hlavní použití
- Vyjadřuje stav, identitu nebo vlastnost: profese, pocity, povaha.
- Používá se pro místní určení (osoby/události): "Nous sommes à la maison." (Jsme doma.)
- Ve spojení s participiem jako pomocné sloveso u některých sloves v minulém čase (to už není přítomný čas, ale stojí za povšimnutí).
- "On" (il/elle/on) se často používá místo "nous" v mluvené francouzštině: "On y va ?" = "Půjdeme?".

Příklady (francouzsky → česky)
Je suis étudiant. → Jsem student.
Je suis étudiante. → Jsem studentka.
Tu es fatigué. → Jsi unavený.
Il est médecin. → On je lékař.
Elle est contente. → Ona je spokojená.
Nous sommes en retard. → Jsme pozdě.
Vous êtes prêts ? → Jste připraveni?
Ils sont amis. → Jsou přátelé.
On est d'accord. → Souhlasíme. (někdy mluvní tvar pro "nous")

Negace a otázky — příklady
Je ne suis pas prêt. → Nejsem připraven.
Es-tu prêt ? (inverze) → Jsi připraven?
Tu n'es pas prêt ? (hovorová otázka) → Nejsi připraven?

Časté chyby
- Použití être pro vyjádření věku: francouzsky se říká "J'ai 20 ans" (mám 20 let), nikoliv "Je suis 20 ans." (chybné).
- Shoda adjektiva: v češtině se často neoznačuje rod, ve francouzštině musíte upravit adjektiva podle rodu a čísla: "Il est content" / "Elle est contente".
- Záměna s il y a: správně "Il y a trois chiens." = "Jsou tři psi." Ne "Il est trois chiens." (chybné).

Tvarování v přítomném čase
j'ai — (já) mám
tu as — (ty) máš
il/elle/on a — (on/ona/ono) má
nous avons — (my) máme
vous avez — (vy) máte
ils/elles ont — (oni/ony) mají

Hlavní použití
- Vlastnictví: "J'ai un livre." (Mám knihu.)
- Věk: "J'ai vingt ans." (Mám dvacet let.)
- Řada ustálených spojení a pocitů: avoir faim (mít hlad), avoir soif (mít žízeň), avoir peur (bát se), avoir besoin de (potřebovat), avoir envie de (mít chuť).
- Avoir je také hlavní pomocné sloveso pro tvorbu složených časů (passé composé) u většiny sloves.

Příklady (francouzsky → česky)
J'ai un chat. → Mám kočku.
Tu as une voiture ? → Máš auto?
Il a froid. → Je mu zima.
Nous avons besoin d'aide. → Potřebujeme pomoc.
Vous avez raison. → Máte pravdu.
Ils ont trois enfants. → Mají tři děti.
J'ai vingt-cinq ans. → Je mi pětadvacet.
J'ai peur des chiens. → Bojím se psů.

Negace a typická konstrukce
- Po negaci se často mění neurčitý člen na "de":
J'ai un livre. → Je n'ai pas de livre. → Nemám knihu.
Pozor: s určitým členem je jiný význam: "Je n'ai pas le livre." (Nemám tu (konkrétní) knihu.)

Časté chyby
- Záměna se slovesem être u vyjadřování vlastnictví nebo věku — pamatujte: věk a vlastnictví = avoir (mít): "J'ai 30 ans", "J'ai une maison".
- Nedostatečná znalost idiomů s avoir: některé pocity se ve francouzštině říkají pomocí avoir stejně jako v češtině (většinou shodně), ale je dobré je zapamatovat (avoir faim, avoir soif, avoir sommeil, avoir peur…).

Tvarování v přítomném čase
je vais — (já) jdu / jedu
tu vas — (ty) jdeš
il/elle/on va — (on/ona/ono) jde
nous allons — (my) jdeme
vous allez — (vy) jdete / jedete
ils/elles vont — (oni/ony) jdou

Hlavní použití
- Pohyb: vyjadřuje změnu místa: "Je vais au travail." (Jdu/jedu do práce.)
- Blízká budoucnost: konstrukce aller + infinitif znamená "hodlám/pojedu/brzy udělám":
Je vais manger. → Chystám se jíst / Dám se jíst/brzy budu jíst (futur proche).
- Hovorové fráze: "Ça va ?" (Jak se máš?/Všechno v pořádku?) a odpovědi "Ça va." či "Ça va bien."

Příklady (francouzsky → česky)
Je vais à l'école. → Jdu do školy.
Tu vas bien ? → Máš se dobře?
Il va au marché. → Jde/je na trh.
Nous allons partir demain. → Odjíždíme zítra.
Vous allez voir. → Uvidíte.
Ils vont à Paris ce week-end. → Jedou do Paříže tento víkend.

Negace a otázky — příklady
Je ne vais pas au cinéma ce soir. → Nechystám se jít dnes večer do kina.
Vas-tu au travail ? (inverze) → Jdeš do práce?

Časté chyby
- Záměna aller a venir: aller = jít pryč někam (go), venir = přijít sem (come). Např. "Je vais à la fête" (Jdu na oslavu), "Je viens à la fête" (Přijdu na oslavu sem). Ve smyslu "přijít k mně" používáte venir.
- Používání futur proche (aller + infinitif) pro vzdálenější budoucnost je možné, ale v psaném formálním kontextu se častěji používá futur simple.

Tvarování v přítomném čase
je fais — (já) dělám
tu fais — (ty) děláš
il/elle/on fait — (on/ona/ono) dělá
nous faisons — (my) děláme
vous faites — (vy) děláte
ils/elles font — (oni/ony) dělají

Hlavní použití
- Dělat/vykonávat činnost: "Je fais mes devoirs." (Dělám domácí úkoly.)
- V mnoha ustálených slovních spojeních a činnostech: faire la cuisine, faire la vaisselle, faire du sport.
- Přírodní a povětrnostní výrazy: il fait chaud/froid/soleil/du vent.
- Stavební/causativní „faire + infinitif": "Je fais réparer ma voiture." (Nechávám opravit své auto / Dávám někomu opravit auto.)

Příklady (francouzsky → česky)
Je fais mes devoirs. → Dělám domácí úkoly.
Tu fais la cuisine ce soir ? → Budeš dnes večer vařit?
Il fait beau aujourd'hui. → Dnes je hezky.
Nous faisons une promenade. → Jdeme na procházku.
Vous faites attention ! → Dávejte pozor!
Ils font du sport tous les samedis. → Každou sobotu sportují.
Elle fait réparer sa voiture. → Nechá opravit své auto.

Negace a otázky — příklady
Je ne fais rien. → Nic nedělám.
Fais-tu la vaisselle ? → Myješ nádobí?

Časté chyby
- Rozlišení mezi faire a jouer u sportů a hudebních nástrojů: pro hudební nástroje se běžně používá "jouer" (jouer du piano), pro některé sporty se používá "faire" (faire du vélo), ale u některých sportů existují obě varianty (jouer au tennis / faire du tennis – preference může záviset na regionu).
- Při použití il fait pro počasí nezapomeňte, že jde o neosobní tvar: "Il fait chaud." = "Je teplo."

- Naučte se nejprve celé konjugace těchto čtyř sloves — jsou to základní stavební kameny francouzštiny (používají se často jako pomocná slovesa nebo v ustálených spojeních).
- Učte se slovesa ve větách a frázích, ne izolovaně: např. "J'ai vingt ans", "Il fait chaud", "Je vais au travail" — lépe se pamatují v kontextu.
- Procvičujte různé situace (oznamování, otázky, zápor). Zvláště věnujte pozornost negaci (je ne ... pas) a změně členu na "de" po negaci.
- Všímejte si rozdílů mezi "aller" a "venir" a mezi "faire" a "jouer" (u sportů a nástrojů).

Être: je suis, tu es, il/elle/on est, nous sommes, vous êtes, ils/elles sont

Avoir: j'ai, tu as, il/elle/on a, nous avons, vous avez, ils/elles ont

Aller: je vais, tu vas, il/elle/on va, nous allons, vous allez, ils/elles vont

Faire: je fais, tu fais, il/elle/on fait, nous faisons, vous faites, ils/elles font

Infinitif — základní neurčitý tvar slovesa (např. être, avoir, aller, faire).

Podmět (sujet) — osoba nebo věc vykonávající děj (je, tu, il, nous, vous, ils).

Konjugace — přizpůsobení tvaru slovesa podle osoby, čísla a času.

Tvar — konkrétní podoba slovesa v dané osobě a čase (např. "je suis" je tvar slovesa être v 1. osobě jednotného čísla přítomného času).

Auxiliaire — pomocné sloveso (avoir nebo être) používané k tvoření složených časů (passé composé apod.).

Être, avoir, aller a faire patří mezi nejčastější a nejdůležitější slovesa ve francouzštině. Jsou nepravidelná, takže se je musí student naučit zpaměti, ale zároveň dávají velké množství užitečných frází a konstrukcí (věk, vlastnictví, pohyb, počasí, činnosti, blízká budoucnost, složené časy). Naučte se jejich konjugace, procvičujte je v přirozených větách a věnujte pozornost častým idiomům a chybám popsaným výše.

Bonne chance — hodně štěstí při učení!