Určité a neurčité členy - španělština Grammar

Určité a neurčité členy ve španělštině

Tento článek vysvětluje, co jsou španělské členy (artículos), jak je rozlišit, kdy je používat, jak se tvoří a jaké jsou časté chyby. Vše je psáno česky; příklady jsou ve španělštině s českým překladem.

Co jsou to členy?

Člen (španělsky artículo) je malá slůvko před podstatným jménem, které ukazuje, jestli mluvíme o něčem určitě známém (určitý člen) nebo neurčitém / jednom z mnoha (neurčitý člen).

Základní tvary:
- Určitý člen (artículo definido): el (m. sg.), la (f. sg.), los (m. pl.), las (f. pl.)
- el libro — kniha (ten konkrétní)
- la casa — dům (ta konkrétní)
- los perros — psi (ti konkrétní)
- las niñas — dívky (ty konkrétní)

- Neurčitý člen (artículo indefinido): un (m. sg.), una (f. sg.), unos (m. pl.), unas (f. pl.)
- un libro — nějaká kniha / jedna kniha
- una casa — nějaký dům
- unos libros — nějaké knihy / pár knih
- unas amigas — nějaké kamarádky

- Speciálně: neutrální "lo" se používá pro abstraktní pojmy: lo bueno, lo importante.

Poznámka pro Čechy: v češtině členy nemáme, takže pro správné použití ve španělštině musíte rozhodnout, zda je věc v kontextu „konkrétní/známá“ (el/la) nebo „neznámá/neurčitá“ (un/una).

Kdy používám neurčitý člen (un/una/unos/unas)?

1) Neznámý nebo nový objekt (uvádím něco poprvé)
- Entró una mujer en la tienda. — Do obchodu vstoupila nějaká žena.
- Compré un libro. — Koupil jsem (nějakou) knihu.

2) Jeden z mnoha / není důležité, která přesně věc
- Quiero un hermano como tú. — Chci bratra jako ty. (nějakého, ne konkrétního)

3) Přibližný počet nebo ‚několik‘: unos/unas
- Tengo unos cinco libros. — Mám asi pět knih.
- Compré unas manzanas. — Koupil jsem pár jablek / nějaká jablka.

4) 'Un/una' jako ‚jeden‘ (číslo) — občas zdůrazňuje počet
- Tengo un hermano. — Mám jednoho bratra (mám bratra).

5) POZOR: po slovese ser (být) se obvykle neurčitý člen vynechává při označení profese, národnosti, náboženství, politické příslušnosti]

Soy profesora. — Jsem učitelka. (ne: *Soy una profesora. — to by mělo jiný odstín)

Es español. — Je Španěl.

Pero: Es una profesora excelente. — Je to vynikající učitelka. (člen je možný, když je přídavné jméno/zdůraznění)

6) V záporných větách: časté vynechání neurčitého členu
- No tengo coche. — Nemám auto. (běžnější než *No tengo un coche.)
- Výjimka: No es un problema. — To není (jeden) problém. (u „ser + podstatné jméno“ se člen často zůstává)

Kdy používám určitý člen (el/la/los/las)?

1) Konkrétní, známý objekt (ví mluvčí i posluchač, o co jde)
- El libro está en la mesa. — Ta kniha je na stole. (konkrétní kniha)
- Cerré la ventana. — Zavřel jsem to okno (víme, které).

2) Objekt, o kterém už byla řeč (odkaz na dříve zmíněné)
- Compré un coche. El coche es rojo. — Koupil jsem auto. Auto je červené.

3) Obecné výroky, typy a abstrakce
- El español es una lengua bonita. — Španělština je krásný jazyk.
- Los gatos son independientes. — Kočky jsou nezávislé.
(Oba způsoby — singularizace s el/la i použití množného — jsou možné pro generalizaci.)

4) Dny v týdnu a zvyky
- El lunes tengo cita con el dentista. — V pondělí mám schůzku u zubaře. (konkrétní pondělí nebo dochází v pondělí)
- Los lunes voy al gimnasio. — Každé pondělí chodím do posilovny. (zvyk)

5) Části těla a oblečení (často s reflexivními slovesy / u pocitů)
- Me lavo las manos. — Myju si ruce. (ne: *mi manos)
- Le duele la cabeza. — Bolí ho hlava.
- Se puso el abrigo. — Oblékl si kabát.

6) Jazyky: rozdíl subjekt vs. předmět
- El inglés es difícil. — Angličtina je těžká. (jazyk jako téma)
- Hablo inglés. — Mluvím anglicky. (po slovese haber/decir/estudiar/hablar se člen obvykle nepoužívá)
- Estudio el inglés británico. — Studuji britskou angličtinu. (když je jazyk upřesněn, může se člen objevit)

7) Tituly před jmény, oslovení a rodiny/suramení
- El presidente habló. — Prezident promluvil.
- Señor García, pase. — pane García, přijďte. (při přímém oslovení se často člen vynechává)
- Los García viven aquí. — Rodina García žije tady. ("Garcíovi")

8) Hodiny a časové údaje
- ¿Qué hora es? — Son las tres. — Je tři hodiny.
- Es la una. — Je jedna hodina.

9) Místa a názvy geografických útvarů (často, ale ne vždy)

El Amazonas, el Mediterráneo, los Andes. — Amazonská řeka, Středozemní moře, Andy.

(Názvy míst se v užívání liší mezi jazyky a regiony; některé země mají člen: El Salvador.)

10) Nominalizace infinitivů a přídavných jmen: "lo" a "el + infinitivo"
- Lo importante es estudiar. — Důležité je (to), že se učit.
- El fumar es perjudicial. (nebo jednoduše Fumar mata.) — Kouření je škodlivé.

Shoda v rodě a čísle (rod a číslo členů)

Člen se shoduje s podstatným jménem v rodě (masculino/femenino) a v čísle (singular/plural):
- el chico / la chica — kluk / holka
- los chicos / las chicas — kluci / holky
- un amigo / una amiga — kamarád / kamarádka
- unos amigos / unas amigas — nějací kamarádi / kamarádky

Výjimky v rodu a zvukové úpravy
- Některá ženská podstatná jména začínající na přízvučné "a" používají v singuláru člen "el" z fonetických důvodů: el agua, el aula, el águila, el hambre. (Slovo je přesto ženského rodu: el agua fría — la agua by znělo hůř.) V plurálu se ale používá la/las: las aguas.
- El agua está fría. — Voda je studená.
- Las aguas frías — studené vody

- Některá slova končící na -a jsou přesto mužského rodu a používají "el": el mapa, el problema, el sistema, el programa, el tema, el día, el sofá. Toto jsou lexikální výjimky, je potřeba je pamatovat.
- El mapa está en la mesa. — Mapa je na stole.

- Naopak: la mano je ženského rodu i když končí na -o: la mano.

Kontrakce s předložkami: al a del

V španělštině se dvě předložky kontrahují s určitým členem "el":
- a + el = al
- Voy al cine. — Jdu do kina.
- de + el = del
- Vengo del supermercado. — Přicházím z obchodu.

Tato kontrakce NEPLATÍ s la, los, las ani s neurčitými členy:
- a la escuela, a los niños, de la casa, de los amigos, a un amigo (bez kontrakce).

Neutrální „lo“ a další zvláštnosti

Neutrální lo
- Lo + přídavné jméno tvoří abstraktum: lo bueno (to dobré), lo importante (to důležité).
- Lo importante es practicar. — Důležité je cvičit.

El + infinitivo a nominalizace
- El + infinitivo může proměnit sloveso v podstatné jméno: El comer demasiado es malo. — Přejídání je špatné. (často se ale používá prostě infinitiv bez členu: Comer demasiado es malo.)

Časté chyby (a jak se jim vyhnout)

1) Chybějící člen u částí těla nebo u oděvů v reflexivních větách
- Špatně: *Me duele cabeza. — Správně: Me duele la cabeza.
- Špatně: *Se puso una chaqueta. — Správně: Se puso la chaqueta. (často se používá určitý člen)

2) Používání neurčitého členu po ser při označení profese/národnosti
- Špatně: *Soy un profesor. (může znít, jako by šlo o jednu z mnoha specifikací nebo s ironickým odstínem)
- Doporučeno: Soy profesor.

3) Nesprávné užití lo
- Špatně: *El importante es estudiar. — Správně: Lo importante es estudiar.

4) Chybné používání al/del
- Špatně: *Voy a el cine. — Správně: Voy al cine.

5) Mylné přenášení pravidel z češtiny
- V češtině neříkáme členy, takže si zapamatujte kontext: pokud mluvčí i posluchač vědí, o kterou věc jde → určitý člen.
- (Česky) Mám psa. — (Španělsky) Tengo un perro. Pokud z kontextu vyplývá, že mluvíte o tom jednom konkrétním psu, použijete: Tengo al perro? — to je zvláštní; spíše: El perro está durmiendo.

Srovnání se češtinou — rychlé příklady

Tengo un coche. — Mám auto. (neurčitý čl.: je to nové info)
El coche es rojo. — To auto je červené. (určitý čl.: mluvčí i posluchač vědí, o jaké auto jde)
Soy estudiante. — Jsem student. (bez členu po ser)
Me duele la mano. — Bolí mě ruka. (španělština používá určitý člen, čeština ne)

Slovníček (glosář)</b]

článek / člen = člen (španělsky artículo)
určitý člen = artículo definido (el, la, los, las)
neurčitý člen = artículo indefinido (un, una, unos, unas)
rod = género (masculino / femenino)
číslo = número (singular / plural)
kontrakce = contracción (al, del)
neutrální lo = lo (pro abstraktní pojmy)

Rychlé pravidlo na zapamatování

Určitý člen (el/la/los/las): když mluvíte o něčem konkrétním nebo obecně o druhu jako takovém.
Neurčitý člen (un/una/unos/unas): když mluvíte o něčem poprvé nebo neurčitě / o jednom z mnoha.
Po slovese ser při udávání profese či národnosti obvykle žádný člen.
S předložkami a/de + el se tvoří al/del.
Pozor na výjimky v rodu (el agua, la mano, el mapa apod.) — učte se jejich rod spolu se slovíčkem.

Pokud chcete, mohu poslat krátké shrnutí pravidel ve formě kontrolního seznamu nebo přehled běžných příkladů k zapamatování.