Vztažné věty se vztažnými zájmeny (der/die/das, denen, dessen, ... )

B1

Co je vztažná věta a proč ji používáme?

K čemu slouží vztažné věty?
Vztažná věta (Relativsatz) v němčině poskytuje dodatečnou informaci o podstatném jménu nebo zájmenu v hlavní větě (tzv. antecedent). Slouží k tomu, aby se spojily dvě věty bez opakování podstatného jména.

Příklad:
Der Mann, der dort steht, ist mein Lehrer.
(Muž, který tam stojí, je můj učitel.)

Ich habe ein Buch, das sehr spannend ist.
(Mám knihu, která je velmi napínavá.)

Poznámka: vztažná věta je vedlejší věta, odděluje se čárkou a sloveso stojí na konci relativní věty.

Jak tvoříme vztažné věty v němčině?

Základní struktura
Struktura je obvykle: antecedent + čárka + vztažné zájmeno + zbytek vedlejší věty (sloveso na konci).

Das ist der Hund, der laut bellt.
(To je pes, který hlasitě štěká.)

Das ist das Haus, in dem ich wohne.
(To je dům, ve kterém bydlím.)

Důležité pravidlo
Vztažné zájmeno souhlasí s rodem a číslem antecedentu (jako určitý člen), ale jeho pád se určuje podle funkce v relativní větě (subjekt, předmět, dativ apod.).

Příklad rozlišení:
Der Mann, der hier wohnt, ist groß.
(Muž, který tu bydlí, je vysoký.) -> zde je vztažné zájmeno v nominativu (subjekt relativní věty).

Der Mann, den ich gestern sah, ist groß.
(Muž, kterého jsem včera viděl, je vysoký.) -> zde je vztažné zájmeno v akuzativu (předmět relativní věty).

Tvarosloví vztažných zájmen (der/die/das, denen, dessen, ...)
Plné skloňování vztažných zájmen
Následující tabulka ukazuje tvary relativních zájmen podle pádu, rodu a čísla. Většina tvarů odpovídá určitým členům.

Nominativ: m der, f die, n das, pl die
Akkusativ: m den, f die, n das, pl die
Dativ: m dem, f der, n dem, pl denen
Genitiv: m dessen, f deren, n dessen, pl deren

Vysvětlení
- Rod a číslo: shodují se s antecedentem (ten muž -> der/den/dem/dessen).
- Pád: volíme podle funkce ve vztažné větě (kdo/co dělá? koho/co? komu? čí?).

Příklad pro každý pád (s vysvětlením):
Nominativ: Der Student, der die Prüfung bestanden hat, freut sich.
(Akce: relativní zájmeno je subjekt relativní věty.)

Akkusativ: Der Student, den die Lehrerin lobte, kam nach Hause.
(Relativní zájmeno je přímý předmět.)

Dativ: Der Student, dem die Lehrerin geholfen hat, ist dankbar.
(Relativní zájmeno je nepřímý předmět.)

Genitiv: Der Student, dessen Arbeiten sehr gut sind, bekommt ein Stipendium.
(Relativní zájmeno vyjadřuje přivlastnění: čí práce.)

Jak určit pád v relativní větě?
Postup krok za krokem
1) Najdi antecedent (podstatné jméno, ke kterému se vztahuje relativní věta). 2) Urči funkci tohoto zájmena uvnitř relativní věty (subjekt, přímý předmět, nepřímý předmět, vlastnictví). 3) Vyber správný pád a tvar podle tabulky.

Příklad chyby a opravy:
Chyba: Der Mann, den das Kind geholfen hat, ist nett.
(Oprava: Der Mann, dem das Kind geholfen hat, ist nett.)
Vysvětlení: pomáhat = poměr k dativu (das Kind hat dem Mann geholfen), proto dativ dem, ne akuzativ den.

Předložky a vztažná věta
Předložka před vztažným zájmenem
V němčině se předložka obvykle staví před vztažné zájmeno. Pád, který předložka vyžaduje, určí tvar zájmena.

Příklady:
Das ist der Tisch, auf dem das Buch liegt.
(To je stůl, na kterém leží kniha.) -> auf dem (dativ, poloha)

Das ist die Stadt, in die wir gezogen sind.
(To je město, do kterého jsme se přestěhovali.) -> in die (akuzativ, směr)

Die Frau, mit der ich gesprochen habe, heißt Anna.
(Žena, s kterou jsem mluvil, se jmenuje Anna.) -> mit der (mit + dativ)

Two-way prepositions (Wechselpräpositionen): in, an, auf, über, unter, vor, hinter, zwischen.
- Použij akuzativ, když vyjadřuješ pohyb směrem někam (Richtung).
- Použij dativ, když popisuješ umístění (Ort).

Příklad dvojice:
Die Stadt, in die wir ziehen, ist groß.
(-> akuzativ: směrem tam)
Die Stadt, in der wir wohnen, ist groß.
(-> dativ: kde bydlíme)

Alternativa: wo- sloučení a wor-/womit- atd.
Místo konstrukce s předložkou + relativním zájmenem se v mluvené i méně formální němčině často používají tzv. wo- sloučeniny (worüber, womit, wovon, worin apod.) nebo jednoduché wo pro místa.

Příklad:
Das ist der Ort, wo ich aufgewachsen bin.
(nebo formálněji: Das ist der Ort, in dem ich aufgewachsen bin.)

Das ist das Thema, worüber wir gesprochen haben.
(nebo: Das ist das Thema, über das wir gesprochen haben.)

Poznámka: wo- tvary jsou běžné v hovorové řeči; v písemné formě je často lepší použití předložky + relativ. zájmeno.

Speciální tvary a alternativy (wer, was, welcher, dessen, deren, ...)
Dessen / deren (genitiv)
Dessen (m/n) a deren (f/pl) vyjadřují vlastnictví, odpovídají anglickému whose.

Příklady:
Der Mann, dessen Auto gestohlen wurde, ist verzweifelt.
(Muž, jehož auto bylo ukradeno, je zoufalý.)

Die Frau, deren Hund weggelaufen ist, sucht ihn.
(Žena, jejíž pes utekl, ho hledá.)

Alternativa: v hovorové řeči nebo když je genitiv nepřirozený, lze použít von dem / von der / von denen a restrukturalizovat větu:
Der Mann, von dem das Auto gestohlen wurde, ...
(častější, když chceme vyhnout se genitivu)

Wer a was
  • wer: používá se, pokud neexistuje explicitní antecedent a mluvíme o neurčité osobě (kdo).
Wer früh kommt, bekommt einen Platz. (Kdo přijde brzy, dostane místo.)

- was: používá se po slovech jako alles, etwas, nichts, das (nebo když je antecedent celé věty).
Alles, was glänzt, ist nicht Gold.
(Vše, co se leskne, není zlato.)

Welcher
Welcher/welche/welches existuje taky, ale v běžné mluvě je často formálnější; der/die/das je častější. Die Frau, welche die Rede hielt, ist Ärztin. (Die / welche - obojí funguje, quelle je spíše formální.)
Pořadí slov a interpunkce
Sloveso na konci
Ve vztažné větě je tvar slovesa na konci (jako v jiných vedlejších větách):

Der Mann, der das Buch gelesen hat, ist älter.
(Vztažná věta: der das Buch gelesen hat -> hat je na konci celého sledu.)

Při složených časech skončí část infinitivu/participia na úplném konci.

Čárky
Relativní věta se vždy odděluje čárkou (nebo čárkami, pokud stojí uvnitř věty):

Der Hund, der laut bellt, gehört mir.
(čárky kolem relativní věty uprostřed věty)

Ich kenne den Mann, der dort wohnt.
(čárka před relativní větou na konci věty)

Příklady podle pádu a rodu (komplexní přehled)
Nominativ (subjekt relativní věty)
Der Mann, der hier wohnt, ist freundlich. (Muž, který tu bydlí, je přátelský.)

Die Frau, die nebenan arbeitet, ist Ärztin.
(Žena, která pracuje vedle, je lékařka.)

Das Kind, das laut weint, braucht Hilfe.
(Dítě, které hlasitě pláče, potřebuje pomoc.)

Die Schüler, die fleißig sind, bekommen Preise.
(Žáci, kteří jsou pilní, dostávají ceny.)

Akuzativ (přímý předmět relativní věty)
Der Mann, den ich gestern gesehen habe, wohnt nebenan. (Muž, kterého jsem včera viděl, bydlí vedle.)

Die Frau, die ich getroffen habe, ist nett.
(Žena, kterou jsem potkal, je milá.)

Das Buch, das ich lese, ist spannend.
(Kniha, kterou čtu, je napínavá.)

Die Filme, die wir gesehen haben, waren gut.
(Filmy, které jsme viděli, byly dobré.)

Dativ (nepřímý předmět relativní věty)
Der Mann, dem ich geholfen habe, ist mein Nachbar. (Muž, kterému jsem pomohl, je můj soused.)

Die Frau, der ich das Buch gab, freute sich.
(Žena, které jsem dal knihu, se potěšila.)

Das Kind, dem die Mutter hilft, ist ruhig.
(Dítě, kterému matka pomáhá, je klidné.)

Die Menschen, denen wir danken, sind zufrieden.
(Lidé, kterým děkujeme, jsou spokojení.)

Genitiv (vlastnictví)
Der Mann, dessen Auto gestohlen wurde, ist verzweifelt. (Muž, jehož auto bylo ukradeno, je zoufalý.)

Die Frau, deren Hund verloren ging, suchte ihn.
(Žena, jejíž pes se ztratil, ho hledala.)

Das Land, dessen Hauptstadt groß ist, zieht Touristen an.
(Země, jejíž hlavní město je velké, přitahuje turisty.)

Die Künstler, deren Werke ausgestellt werden, sind stolz.
(Umělci, jejichž díla jsou vystavena, jsou hrdí.)

Předložky + různé pády - ukázky
Der Tisch, auf dem das Buch liegt, ist alt. (Stůl, na kterém leží kniha, je starý.)

Die Stadt, in die wir ziehen, ist modern.
(Město, do kterého se stěhujeme, je moderní.)

Die Stadt, in der wir wohnen, ist sehr schön.
(Město, v němž bydlíme, je velmi pěkné.)

Das Thema, über das wir gesprochen haben, war schwierig.
(Téma, o kterém jsme mluvili, bylo obtížné.)

Die Frau, mit der ich gesprochen habe, hat viele Informationen.
(Žena, se kterou jsem mluvil, má mnoho informací.)

Nejběžnější chyby a jak se jim vyhnout
1) Špatný pád podle hlavní věty místo relativní
Chyba: Ich kenne den Mann, der du geholfen hast. (Oprava: Ich kenne den Mann, dem du geholfen hast.) Vysvětlení: pomohl jsi mu -> dativ, ne nominativ.
2) Zapomenutí čárky
Chyba: Der Mann der dort wohnt ist mein Nachbar. (Oprava: Der Mann, der dort wohnt, ist mein Nachbar.)
3) Záměna deren a denen
  • deren = genitiv (číslo: f/sing nebo pl)
  • denen = dativ plural nebo dativ formy

Chyba: Die Frauen, denen ihr Auto gestohlen wurde, ...
(Oprava: Die Frauen, deren Auto gestohlen wurde, ...)
Vysvětlení: je potřeba genitiv (čeho), ne dativ.

4) Používání "wer" místo "der/die/das" když antecedent existuje
Chyba: Ich kenne den Mann, wer dort wohnt. (Oprava: Ich kenne den Mann, der dort wohnt.) Wer se používá bez explicitního antecedentu.
5) Nesprávné umístění předložky
Anglicky se předložka často dává na konec (The person I spoke to). V němčině předložka stojí před relativním zájmenem.

Chyba (nespisovně): Die Frau, die ich gesprochen habe mit.
(Oprava: Die Frau, mit der ich gesprochen habe.)

Srovnání s češtinou
Podobnosti
Čeština používá vztažné zájmeno který/á/é, které se skloňuje podle rodu, čísla a pádu podobně jako německé der/die/das. Principy jsou tedy jazykově blízké: zájmeno souhlasí s antecedentem v rodě a čísle.

Příklad shody:
Česky: Muž, který tam stojí, je můj učitel.
Německy: Der Mann, der dort steht, ist mein Lehrer.

Rozdíly
  • Německý relativní zájmeno je často stejné jako určitý člen (der/die/das).
  • V němčině se předložka staví před zájmeno (mit dem), kdežto v češtině předložka také stojí před vztažným zájmenem (s kterým) — v tomto ohledu jsou podobné.
  • Němčina má speciální genitivní tvary dessen/deren, které se v češtině překládají jako čí/jejíž.

Praktická rada: pokud umíte česky správně skloňovat který, pak princip volby rodu/čísla v němčině pro vás bude intuitivní; hlavní rozdíl je v určení pádu podle role v relativní větě a v povinném umístění sloves na konci relativní věty.

Shrnutí a užitečné tipy

- Vztažné zájmeno souhlasí s antecedentem v rodu a čísle, ale pád se určí podle funkce v relativní větě.
- Používejte tvary: nominativ der/die/das/die; akuzativ den/die/das/die; dativ dem/der/dem/denen; genitiv dessen/deren/dessen/deren.
- Předložky stojí před vztažným zájmenem: mit dem, über das, in dem nebo v hovorovém stylu wo-/wor-.
- Dessen/deren pro vyjádření "whose"; v mluveném jazyce lze často nahradit konstrukcí von dem / von der.
- Vždy oddělujte relativní větu čárkou a dejte sloveso na konec relativní věty.

Krátký tip na procvičování: vezměte větu, najděte antecedent, určete jeho rod/číslo, napište otázku uvnitř relativní věty (kdo? koho? komu? kohoho? čí?), podle toho určete pád a přiřaďte správný tvar zájmena.

Krátký glosář pojmů

Antecedent - podstatné jméno nebo zájmeno, ke kterému se vztahuje relativní věta.
Relativní zájmeno (Relativpronomen) - zájmeno, které uvádí vztažnou větu (der/die/das, dessen, denen...).
Pád (Kasus) - gramatická kategorie (Nominativ, Akkusativ, Dativ, Genitiv) určovaná funkcí ve větě.
Wechselpräpositionen - předložky, které mohou vyžadovat buď dativ (poloha), nebo akuzativ (směr): in, an, auf apod.


Konec článku. Pokud chcete, mohu vytvořit tisknutelný přehled tvarů nebo skupinu vět k procvičení konkrétních pádů.

Subscribe for evidence based language learning insights.

Lingua Fortis
Copyright © 2025 Lingua Fortis | Made in New York