Podmínkové věty (Wenn... würde + infinitiv / hätte/wäre + příčestí minulé (Partizip II))
B1Podmínkové věty v němčině (Wenn... würde + Infinitiv / hätte/wäre + Partizip II)
- reálná nebo možná podmínka (přítomnost / budoucnost),
- nereálná přítomnost (konjunktiv II: hypotéza, která není pravdivá právě teď),
- nereálná minulost (konjunktiv II Perfekt: lítost nebo důsledek něčeho, co se v minulosti nestalo).
Přímá česká paralela: české „když/ jestli” (reálné) a „kdyby” (nereálné). Např. čeština: "Kdybych měl čas, šel bych do kina." → německy: "Wenn ich Zeit hätte, würde ich ins Kino gehen."
- Vzorec: Wenn + Präsens, dann + Präsens / Futur I (werde).
- Použití: mluvíme o skutečných možnostech nebo pravidelných situacích.
- Wenn es regnet, bleiben wir zu Hause. — Když/ jestli bude pršet, zůstaneme doma.
- Wenn du Zeit hast, komm vorbei. — Pokud máš čas, zastav se.
- Wenn er morgen kommt, werden wir das besprechen. — Pokud přijde zítra, probereme to.
2) Nereálná přítomnost (Konjunktiv II) — hypotéza proti skutečnosti
- Vzorec: Wenn + Konjunktiv II (přítomný) , dann + Konjunktiv II nebo Würde + Infinitiv.
- Použití: mluvíme o situacích, které jsou nerealistické nebo velmi nepravděpodobné v současnosti.
Příklady:
- Wenn ich mehr Zeit hätte, würde ich mehr lesen. — Kdybych měl víc času, více bych četl.
- Wenn ich reich wäre, würde ich eine Weltreise machen. — Kdybych byl bohatý, udělal bych světovou cestu.
- Alternative bez "würde" v hlavní větě: Wenn ich mehr Zeit hätte, käme ich öfter vorbei. — Kdybych měl více času, chodil bych častěji.
Poznámka: Pro mnoho sloves existuje přímý Konjunktiv II (z Präterita s případným Umlautem: käme, fände, wüsste, nähme). Pokud je ale tvar Konjunktivu II totožný s Präteritem nebo zní neprakticky, běžně se používá "würde + Infinitiv" (bezpečná alternativa).
3) Nereálná minulost (Konjunktiv II Perfekt) — žal / lítost nad minulostí
- Vzorec: Wenn + Plusquamperfekt (hätte/wäre + Partizip II), dann + Konjunktiv II Perfekt (hätte/wäre + Partizip II).
- Použití: mluvíme o tom, co by se stalo, kdyby minulost byla jiná.
Příklady:
- Wenn ich das gewusst hätte, hätte ich es nicht getan. — Kdybych to býval věděl, neudělal bych to.
- Wenn er früher gekommen wäre, hätte er die Vorstellung noch gesehen. — Kdyby přišel dřív, ještě by představení viděl.
- Wenn du mir Bescheid gesagt hättest, wäre alles anders gelaufen. — Kdybys mi dal vědět, vše by proběhlo jinak.
4) Smíšené podmínky
- Výsledek v přítomnosti, podmínka v minulosti: Wenn + Plusquamperfekt → Konsekvence v přítomnosti (Konjunktiv II):
- Wenn ich früher mit dem Training angefangen hätte, wäre ich jetzt fitter. — Kdybych začal trénovat dříve, byl bych teď v lepší kondici.
- U sloves jako "sein" a "haben" jsou zvláštní tvary: sein → wäre, haben → hätte.
- U modálních sloves běžně: können → könnte, dürfen → dürfte, müssen → müsste, sollen → sollte, mögen → möchte.
- U většiny silných (nepravidelných) sloves se Konjunktiv II tvoří z Präterita přidáním koncovek a často s přeměnou samohlásky (Umlaut):
- kommen (Prät. kam) → käme
- finden (Prät. fand) → fände
- wissen (Prät. wusste) → wüsste
- nehmen (Prät. nahm) → nähme
Kdy použít "würde + Infinitiv"?
- "würde + Infinitiv" je periphrastický způsob vyjádření Konjunktivu II a je obzvlášť užitečný, když tvar Konjunktivu II vypadá stejně jako Präteritum nebo je zastaralý/nesrozumitelný.
- Příklad: statt "ich nähme" (literární) mnozí řeknou "ich würde nehmen".
- Pozor: u sloves "sein" a "haben" a u modálních sloves se běžně používají jejich vlastní KII tvary (wäre, hätte, könnte, müsste apod.) — tzn. ne vždy je vhodné používat "würde".
Příklady s konjugací "würde":
- Ich würde kommen. / Du würdest kommen. / Er würde kommen. — Přeloženo: Přišel bych, přišla bys, přišel by.
- Wenn ich Zeit hätte, würde ich dir helfen. — Kdybych měl čas, pomohl bych ti.
- Pokud věta začíná vedlejší větou s "wenn", stojí konjugovaný tvar na konci vedlejší věty (sloveso na konci):
- Wenn ich Zeit habe, (Hauptsatz) komme ich. — Wenn-Satz: "habe" na konci.
- Pokud je hlavní věta první, vedlejší věta následuje a stále musí být oddělena čárkou:
- Ich komme, wenn ich Zeit habe.
- Věty s Konjunktivem fungují stejně, jen jsou tvary odlišné:
- Wenn ich mehr Zeit hätte, würde ich öfter lernen.
- falls = "v případě že" (často zaměnitelný s "wenn", lehce formálnější nebo jako upozornění):
- Falls es regnet, bleiben wir zu Hause. — Jestliže bude pršet, zůstaneme doma.
- sofern = "pokud (jen)" / „za předpokladu, že“ (formálnější):
- Sofern nichts dazwischenkommt, fahre ich morgen. — Pokud nic nepřijde mezi, jedu zítra.
- vorausgesetzt (dass) = "za předpokladu že" (velmi formální):
- Vorausgesetzt, dass das Wetter gut ist, machen wir ein Picknick.
- wann vs. wenn: "wann" se používá v otázkách (i v nepřímých), "wenn" se používá ve větách podmínkových nebo časových (když/kdykoli):
- Wann kommst du? — Kdy přijdeš?
- Wenn du kommst, rufe ich dich an. — Až přijdeš, zavolám ti.
- Zaměňování "wenn" a "wann": "Wenn" = "když/pokud", "wann" = "kdy" (otázka).
- Špatně: *Ich weiß nicht, wenn er kommt. (→ správně: Ich weiß nicht, wann er kommt.)
- Chybějící čárka před vedlejší větou: v němčině oddělujeme Wenn-větu čárkou.
- Špatně: *Wenn es regnet bleiben wir zu Hause. → Správně: Wenn es regnet, bleiben wir zu Hause.
- Nesprávné použití "würde" místo "hätte/wäre + Partizip II" v minulých nereálných větách.
- Špatně: *Wenn ich das gewusst würde, ... (→ správně: Wenn ich das gewusst hätte, ...)
- Přehnané používání "würde" v wenn-větě místo přímého Konjunktivu II (v spisovné němčině je lepší v wenn-větě použít KII tam, kde existuje jasný tvar):
- Méně formální: Wenn du mich fragen würdest, würde ich helfen. (často slyšet)
- Spisovněji: Wenn du mich fragtest, würde ich helfen. nebo Wenn du mich fragen würdest (oba tvary se v praxi vyskytují).
- Nekonzistence pomocných sloves v Perfektu/Konj. II Perfekt: u pohybu a změny stavu se používá "sein" (→ wäre + Partizip II), u ostatních "haben" (→ hätte + Partizip II):
- Wenn er schneller gelaufen wäre, hätte er den Bus erreicht. — správně: ...gelaufen wäre (sein) / hätte erreicht (haben).
- Wenn ich morgen Zeit habe, mache ich die Hausaufgaben. — Když/ jestli zítra budu mít čas, udělám domácí úkoly.
- Wenn er anruft, sag ihm Bescheid. — Až zavolá, dej mu vědět.
Nereálné přítomné (Konjunktiv II / würde):
- Wenn ich Klavier spielen könnte, würde ich im Orchester mitspielen. — Kdybych uměl hrát na klavír, hrál bych v orchestru.
- Wenn sie mehr üben würde, wäre sie besser. — Kdyby cvičila víc, byla by lepší. (hovorově)
- Wenn ich du wäre, würde ich das Angebot annehmen. — Kdybych byl tebou, přijal bych tu nabídku.
Nereálné minulost (hätte/wäre + Partizip II):
- Wenn du mir früher gesagt hättest, wäre ich gekommen. — Kdybys mi to řekl dříve, přišel bych.
- Wenn sie das Auto nicht verkauft hätten, hätten sie es jetzt noch. — Kdyby auto neprodali, měli by ho teď ještě.
Smíšené příklady (minulost → přítomný následek):
- Wenn ich damals mehr gelernt hätte, wäre ich jetzt besser vorbereitet. — Kdybych se tenkrát víc učil, byl bych teď lépe připraven.
- Reálná přítomnost / budoucnost: Wenn + Präsens → Präsens / Futur I
- Wenn ich Zeit habe, erledige ich das. / Wenn du kommst, werden wir starten.
- Nereálná přítomnost (hypotéza): Wenn + Konjunktiv II → Konjunktiv II nebo würde + Infinitiv
- Wenn ich Zeit hätte, würde ich helfen. / Wenn ich Zeit hätte, käme ich.
- Nereálná minulost (lítost): Wenn + Plusquamperfekt (hätte/wäre + Partizip II) → hätte/wäre + Partizip II
- Wenn ich das gewusst hätte, hätte ich es nicht getan.
Malý slovníček (glossar):
- Wenn-Satz = vedlejší věta s "wenn" (podmínková věta)
- Hauptsatz = hlavní věta
- Konjunktiv II = způsob vyjadřující nereálné situace (někdy překládáme "bych / bys / by")
- Partizip II = příčestí minulé (např. gemacht, gegangen)
- Plusquamperfekt = předminulý čas (v Konj. II Perfekt tvořen jako hätte/wäre + Partizip II)
- Naučte se rozlišovat reálné (Präsens) a nereálné (Konjunktiv II) podmínky. Používejte "würde + Infinitiv" jako bezpečnou alternativu, ale pamatovat si pravidla pro "hätte/wäre" v minulých nereálních větách a pro modální slovesa (könnte, müsste, dürfte...).
- Věnujte pozornost slovosledu (sloveso na konci vedlejší věty) a čárkám.
Pokud chcete, mohu z těchto příkladů vybrat cvičení nebo přidat další srovnání s češtinou (např. jak se tvoří český kondicionál krok za krokem), ale podle zadání jsem cvičení neuváděl.